Kdo jsem já?
To je otázka, která se může zdát jednoduchá, ale čím častěji ji pokládáme, tím více vrstev odhalujeme. Neptám se proto, abych se vešla do škatulky. Ptám se, protože chci zůstat pravdivá; vůči sobě, své práci i lidem, s nimiž vedu dialog.
Jsem mnoho rolí. Lektorka, koučka, personalistka, manažerka, kariérová poradkyně, učitelka jógy, kreativní tvůrce webu ... Ale za těmito slovy je ještě něco víc; jsem člověk na cestě. Člověk, který nevěří v hotové návody, ale v proces. Který ví, že smysl neroste na povel, ale v tichu. A že odpovědi často nepřicházejí hned, ale přijdou, když je jim dán prostor.
Ticho, ze kterého něco roste
V józe jsem se naučila naslouchat. Ne jen tomu, co říká mysl, ale i tomu, co říká tělo. V kreativní práci jsem objevila, že i bez slov lze porozumět. V koučování a vzdělávání jsem pochopila, jak velký rozdíl dělá, když se člověku neříká, co má dělat, ale když mu někdo věří, že to v sobě má. A v osobních krizích jsem poznala, že růst nemusí být vždy vidět navenek. Někdy se odehrává skrytě. Jemně. Hlouběji, než by to zachytil životopis.
Být. Ne jen fungovat.
Ve světě, který nás vede k výkonu, jsem se rozhodla hledat cestu k bytí. Neznamená to rezignaci. Znamená to vědomé rozhodnutí růst zevnitř. Dovolit si jít pomaleji. Jinudy. Blíž k sobě. A možná právě tím se odpověď na otázku "Kdo jsem já?" stále mění. Ne proto, že se ztrácí , ale protože roste. Zakořeněná. Ohebná. Pravdivá. Jako strom, který ví, že neroste do nebe. Roste do všech stran, které dávají smysl.
Kdo jsem já? Možná jen někdo, kdo se učí být víc jak mít. A dává k tomu prostor i ostatním.
