Možná zrovna nepotřebujete udělat krok. Možná se vám nechce ani na jógu. Možná jen rádi čtete. Nacházíte klid v myšlenkách, které hladí. Blog je tu pro chvíle, kdy hledáme tiché "aha", malou úlevu nebo jen jiný úhel pohledu. Najdete tu úvahy, které vycházejí z mé praxe i osobní cesty. Nejsou návodem, ale pozvánkou k zamyšlení. 💬 Beru je jako sdílení, ne pravdu pro všechny. Ke světu i k sobě navzájem přistupujme s respektem, každý máme jinou cestu, jiný rytmus, jiný začátek.
Čas od času posílám krátké zamyšlení, jógovou inspiraci nebo jednoduchou praxi pro běžný den. Bez zahlcení – jen tehdy, když mám co sdílet - inspirace, která může až k vám.
Konec prázdnin bývá nenápadným přechodem. Dny se začínají zkracovat, rána jsou chladnější a kalendář se pomalu znovu plní schůzkami, pracovními úkoly a povinnostmi. Po letním uvolnění se vrací rytmus, který dobře známe. Jen naše tělo na něj někdy není připravené tak rychle jako naše mysl.
Večer bývá zvláštní částí dne. Tělo už dává najevo, že potřebuje odpočinek, ale mysl jako by se teprve probouzela. Vrací se k rozhovorům, které jsme vedli, připomíná nedokončené úkoly a plánuje, co všechno musíme zvládnout zítra. Přestože jsme unavení, usnout bývá někdy překvapivě těžké.
Jsou dny, kdy už ráno cítíme, že bude jinak. Vzduch je těžší, slunce pálí dříve než obvykle a tělo jako by samo zpomalovalo. Přesto máme často tendenci pokračovat ve stejném tempu. Odškrtávat úkoly, podávat stejný výkon a někdy stejný přístup přenášíme i na podložku.