Neberme se příliš vážně

V životě jsou chvíle, kdy je všechno příliš. Příliš složité. Příliš těžké. Příliš důležité. Člověk se snaží dělat věci správně, hledat smysl, neztratit cestu. A někdy, právě uprostřed té upřímné snahy přijde něco nečekaného, třeba vlastní přeřek, komický moment, nebo situace, která je tak absurdní, že nezbývá než se… prostě zasmát. A možná právě tehdy se v člověku něco uvolní. Smích je dech, který se nebojí být slyšet. Je to nádech lehkosti tam, kde bylo příliš tlaku.

Neberme se tolik vážně

Růst je důležitý. Změna taky. Smysl, rovnováha, cesta k sobě… to všechno ano. Ale pokud se člověk bere příliš vážně, snadno se zaplete do svých vlastních očekávání. Do přísnosti. Do tlaku být vždy "v pořádku". A právě humor v tom umí udělat malou trhlinu, jemné odlehčení, které pustí světlo dovnitř. Neznamená to smát se všemu nebo utíkat do lehkosti. Znamená to nepřestávat vidět lidskost v sobě. Smíchem si říkáme: "Jsem tu. Nedokonalý. Živý. A právě teď je to tak akorát."

Jóga smí být s úsměvem

I v józe to známe. Přijde pozice, která "by měla" být klidná, elegantní a plynulá. Místo toho se člověk kroutí, potí, klouže… a najednou se sám sobě zasměje. A to je v pořádku. Není třeba být dokonalý. Je třeba být přítomný. Tělo miluje úsměv. A duše také. Smích může být terapií, dechovým cvičením, malou meditací. Připomíná, že v životě nejde jen o zvládnutí , ale i o prožívání.

Humor jako akt odvahy

Smát se, když je nejhůř, není naivita. Je to odvaha. Znamená to neztratit naději. Uvidět světlo tam, kde to vypadá na tmu. Je to gesto, které říká: "Je to těžké – ale nejsem v tom ztracený." Smích neřeší všechno. Ale často otevírá cestu k řešení. A někdy – i kdyby jen na vteřinu – dává pocit, že život je vlastně v pořádku i takhle.

A tak když je nejhůř – smějme se. A když nejde nic, udělejme si z toho alespoň vtip. Protože vážnost bez úlevy tíží. Ale život s úsměvem se dýchá o něco líp.