Ticho se smyslem pro humor
Chtěla jsem si dopřát tiché, pomalé ráno. Jen tak být. Pít čaj, dýchat, pozorovat světlo, nechat tělo i mysl pomalu probouzet.
Po pěti minutách se ozval vnitřní kritik s připomínkou, že bych mohla být "produktivnější". Kočka měla hlad. A soused se rozhodl, že právě teď je ideální chvíle pro vrtání.
Tak jsem se nadechla. A uvědomila si, že tohle bude pokročilá lekce ticha😅
Ticho, o kterém mluví jóga nebo meditace, není o tom, že se všechno ztiší a svět přestane rušit. Je to prostor, který si v sobě vytváříme i uprostřed hluku.
Ticho jako schopnost zůstat přítomná, i když kolem běží realita se svým vlastním rytmem. Ticho, které se nevyděsí vrtačky, nelekne se myšlenky, ani neutíká před tím, co je.
Je to dovednost. Trénink laskavé pozornosti, která se nadechne dřív, než zareaguje.
Možná právě tahle rána jsou ta nejvíc duchovní. Ne ta dokonalá, kdy se všechno povede, ale ta obyčejná, s hlukem, rozptýlením, myšlenkami a zvuky života.
Protože právě tam se ukazuje, jestli dokážeme zůstat v klidu i bez ideálních podmínek. V tichu, které si nevyžaduje dokonalost, ale přítomnost.
A někdy to jediné, co můžeme udělat, je zasmát se tomu. Připustit, že i vrtání může být součástí meditace.
Ticho není výkon. Nedá se odměřit počtem minut se zavřenýma očima. Je to spíš vnitřní gesto, ochota být chvíli bez potřeby něco měnit.
Když se v hlavě ozve hlas kritika, kočka mňoukne a soused začne vrtat, možná to není rušení. Možná je to připomenutí, že klid nezačíná venku, ale uvnitř.
A že i humor je součástí praxe. Protože někdy je největší moudrost v tom nebrat sebe tak vážně.😄
Profese hlavou · Jóga srdcem · Umění býti - Vždyť možná právě tam, mezi tichem a smíchem, začíná skutečný život.