Když jistota už není domovem
Člověk může dosáhnout všeho, co si kdy přál. Stabilní práci, pevný rytmus, známé tváře kolem sebe. A přesto se někdy v tichu každodennosti ozve hlas, že to už nestačí. Jistota je důležitá – ale jen do chvíle, kdy přestane dávat dech. A pak přichází otázka: Co dál?
Nejsme tabulky ani čísla v reportu. Jsme příběhy. Každý příběh má své kapitoly a někdy je potřeba jednu z nich uzavřít, aby mohla začít další. Pokud v ní zůstáváme příliš dlouho, opakujeme jen to, co už bylo napsáno – a s tím se vytrácí radost i zvídavost. Jistota a pohodlí jsou lákavé, slibují klid a pevnou půdu pod nohama. Jenže když chybí potěšení, radost a smysl, práce se stává kulisou místo děje. A smysl je přitom víc než mzda, víc než titul na vizitce – je to tichý motor, který nás každé ráno zvedá z postele.
Proto není změna selháním. Je to poctivost vůči sobě, přiznání, že jedna kapitola už byla dopsána a je čas otočit list. A když k tomu přistoupíme s respektem a vděčností, může se z takového kroku stát světlo, které nám ukazuje cestu dál.
Jako personalista a kariérní poradce se stavím do role tvůrce HR s lidskou tváří. Vnímám, že práce není jen zdroj obživy, ale i prostor pro lidskost, smysl a vnitřní růst. Tam, kde se potká odvaha, poctivost a loajalita, vzniká inspirace – pro jednotlivce i celé týmy. A právě tehdy, když sami žijeme to, co tvoříme, se rodí autenticita, která proměňuje práci v cestu a dává jí hloubku i lehkost.
Každý z nás se někdy ocitne na místě, kde se cesty větví. A pak přichází ta nejdůležitější otázka: pro jistotu zůstat anebo vykročit dál?