Jóga, která se neměří hloubkou předklonu, ale tím, jak se v ní cítíte. Nemusíte být pružná ani mít s jógou zkušenosti. V jemné jógové praxi je důležité, jak se cítíte právě dnes, co vám dovolí vaše tělo a co potřebujete. Můžete přijít sama – nebo tenhle čas sdílet s někým blízkým.
Jmenuji se Eva Kupčíková a jógu učím od roku 2014. Ve svých lekcích propojuji zkušenosti z jógy, jógové terapie a práce s tělem i myslí.
Vedu prezenční i online, skupinové i soukromé lekce a stále hledám způsoby, jak jógu přibližovat lidem s různými možnostmi a zkušenostmi – bez ohledu na to, kde právě jsou.
Více → O MNĚ.
Kurzy jógy ve Vyškově
Aktuální podzimní kurzy jsou již naplněné. Pokud chcete vědět o dalším termínu, můžete mi nezávazně ponechat kontakt zde.
💻 Živé online lekce a kurzy jógy
Cvičte se mnou živě z domova – sama nebo společně s někým blízkým. Vyberte si lekci nebo kurz podle toho, co vám právě vyhovuje.
Nezáleží na tom, jakou práci děláte, kolik je vám let ani kolik rolí během dne zastáváte. Každý si na podložku přináší to, co právě prožívá – únavu, radost, neklid, starosti nebo obyčejný den.
Když se postavíte na podložku, může to všechno na chvíli zůstat stranou. Není potřeba nic dokazovat, s nikým se porovnávat ani někam spěchat.
Zůstává člověk, jeho tělo a chvíle, kterou má právě pro sebe. A někdy je tahle chvíle ještě hodnotnější, když ji sdílíte s někým blízkým.
Možná zrovna nepotřebujete udělat krok. Možná se vám nechce ani na jógu. Možná jen rádi čtete. Tento blog je místem pro chvíle, kdy hledáme tiché "aha", malou úlevu nebo jen jiný úhel pohledu. Najdete tu úvahy vycházející z mé jógové praxe, osobní cesty i každodenních setkání. Nejsou návodem, ale pozvánkou k zamyšlení. Beru je jako sdílení, ne jako pravdu pro všechny. Ke světu i k sobě navzájem přistupujme s respektem – každý máme jinou cestu i jiný rytmus.
Konec prázdnin bývá nenápadným přechodem. Dny se začínají zkracovat, rána jsou chladnější a kalendář se pomalu znovu plní schůzkami, pracovními úkoly a povinnostmi. Po letním uvolnění se vrací rytmus, který dobře známe. Jen naše tělo na něj někdy není připravené tak rychle jako naše mysl.
Večer bývá zvláštní částí dne. Tělo už dává najevo, že potřebuje odpočinek, ale mysl jako by se teprve probouzela. Vrací se k rozhovorům, které jsme vedli, připomíná nedokončené úkoly a plánuje, co všechno musíme zvládnout zítra. Přestože jsme unavení, usnout bývá někdy překvapivě těžké.