Možná zrovna nepotřebujete udělat krok. Možná se vám nechce ani na jógu. Možná jen rádi čtete. Nacházíte klid v myšlenkách, které hladí. Blog je tu pro chvíle, kdy hledáme tiché "aha", malou úlevu nebo jen jiný úhel pohledu. Najdete tu úvahy, které vycházejí z mé praxe i osobní cesty. Nejsou návodem, ale pozvánkou k zamyšlení. 💬 Beru je jako sdílení, ne pravdu pro všechny. Ke světu i k sobě navzájem přistupujme s respektem, každý máme jinou cestu, jiný rytmus, jiný začátek.
Čas od času posílám krátké zamyšlení, jógovou inspiraci nebo jednoduchou praxi pro běžný den. Bez zahlcení – jen tehdy, když mám co sdílet - inspirace, která může až k vám.
Kariéra bývá často vnímána jako žebřík. Člověk šplhá příčku po příčce vzhůru, občas zadrhne, někdy uklouzne, jindy se drží zuby nehty a doufá, že to "tam nahoře" konečně začne dávat smysl. A pak přijde moment, někdy po týdnech, jindy po letech, kdy se zastaví, ohlédne, rozhlédne… a položí si tichou, ale důležitou otázku: "Kam vlastně lezu? A proč?"...
Vzdělávání není jen o tom, kolik toho víme. Je to proces, ve kterém rosteme, měníme se, rozšiřujeme své možnosti a získáváme novou perspektivu. Neučíme se jen kvůli výkonu nebo certifikátu, učíme se, protože je v nás hluboká touha porozumět světu i sobě o něco víc.
V profesním i osobním životě jsme často vedeni k výkonu, rozumu a efektivitě. Učíme se plánovat, rozhodovat, reagovat. Hlava je v centru pozornosti a myšlení má být tím, kdo ví a určuje. Jenže z praxe i života vím, že to nestačí.